Gustav Mahler: Vzpomínky

Autor: Alma MAHLEROVÁ

Ukázka z knihy

Znenadání Mahler řekl: „Není jednoduché vzít si člověka jako jsem já. Jsem zcela svobodný, musím být, nemohu se nijak materiálně vázat. Moje postavení v opeře je dočasné.“ Cítila jsem se velmi stísněně. Aniž by se ptal na mé pocity, diktoval mi svou vůli, své životní příkazy. Mlčela jsem a pak jsem řekla: „To, co říkáte, je pro mě samozřejmé. Nezapomeňte, že jsem dítě z umělecké rodiny, že jsem neustále žila s umělci a sama se konečně také považuji za umělkyni. Nikdy jsem o těchto věcech nesmýšlela jinak.“ Ještě si vybavuji, , jak se sníh třpytil pod každou lampou a jak jsme si beze slov všímali této pohádkové krásy. Cestou dál jsme už nemluvili. Mahler působil radostně a zklidněně. V tichém souznění jsme šli ihned nahoru do mého pokoje. Nahoře mě Mahler políbil. Potom začal, jako by to bylo samozřejmé, mluvit o co nejrychlejším sňatku. Po těch několika slovek na zpáteční cestě se mu zdálo vše vyřešeno. Proč tedy čekat?