O Emilu Haklovi se můžete dočíst, že je takovým novodobým Bohumilem Hrabalem. Velkou část jeho próz tvoří rozhovory postav, které výraz „rázovité“ mnohdy zcela nevystihuje, také se děj často odehrává u piva, na mejdanech, u skleničky. A taky na cestách. V knize Konec světa se v jednotlivých povídkách (a taky v rychlorozpustném románu Druhá třetina) dočtete o prvních cizincích v Praze (myšleno polistopadových) a nebo o fantastickém pobytu v Indii – povídka Láďovo poslední tango ve vás možná nevzbudí touhu po cestování, ale zaručeně se budete na vlastní důvěrně známý svět dívat jinýma očima – to ostatně platí pro celou knihu.