| Ocenění: | Magnesia Litera » Próza |
|---|---|
| Ocenění z roku: | 2009 |
| Pořadí v TOP 12: | . |
Dvoudílný román Martina Ryšavého čtenáře provede putováním hlavního hrdiny, mladíka, který se touží stát správným mužem. Najdeme zde lásku a touhu i hledání sebe sama spojené se strachem z nenaplnění vlastního života. Celý příběh je krásně dokreslen obrazem života na ruském východě, o němž (jak kniha dokazuje) má autor velmi dobrý přehled. I když je román poměrně obsáhlý vtáhne čtenáře do děje a je těžké se od něj odtrhnout.
Ani ráno nebyla doma. Její Julja mi řekla, že odešla ke kamarádce. Snad se ještě nezlobí, obával jsem se, snad ji ještě nestraší vzpomínka na to naše trochu trapné loučení. Byl jsem z toho pomyšlení nervózní, tak jsem se zašel trochu rozptýlit k vycpavačům, do dílny mezi koňské a beraní figuríny.
Pojedli jsme, popili a já referoval Sašovi a Serjožovi o svém výletě do Poviljují. Po chvíli se po strmém schodišti vydrápal do dílny taky brunátný a rozježený muzejník Viljam Jakovlev, zase už pod parou. Hned si s námi připil a zajedl doušek okurkou a kusem uzené ryby. Když jsem zavedl řeč na ňurbinské skopce, úplně se otřásl a řekl, že on by si kvůli nějakému blbému ráji určitě koule uříznout nenechal. Saša se mu smál, že by jeho koulí byla vážně moc velká škoda, protože je největší jakutský plemenný samec. A že by to zdejší obrozování mohl celé zvládnout docela sám.