Sto roků samoty

Sto roků samoty

Román Sto roků samoty je komponován z množství epizod a fantastického vyprávění, líčí půvabné i kruté příhody šesti generací rodiny Buendíů, žijících ve fiktivní tropické obci Macondo, která se stala předlohou i pro několik dalších Márquezových knih. Zobrazuje však zároveň osudy celé Latinské Ameriky. Shrnuje řadu motivů z předchozích povídek a novel (český výbor V tomhle městečku se nekrade). Příběh je podřízen hlavnímu tématu, jímž je samota. Hrdinové jsou osamoceni osobně (nedostatek skutečné lásky, přátelství, porozumění) i společensky (nedostatek solidarity v režimu násilí, nahrazení boje o spravedlnost bojem o moc), zachycena je zde v postavě plukovníka Aureliana Buendíi i samota moci. Teprve poslední dva členové rodiny dokážou samotu překonat, ale jejich sobecká incestní láska nestačí na záchranu rodu ani Maconda, které je větrnou smrští smeteno z povrchu země. Styl plný nadsázek a fantastických motivů uprostřed všednosti je příznačný i pro pozdější romány Podzim patriarchův, Láska v době cholery.