Dům o tisíci patrech

Ukázka z knihy

Byl to strašlivý sen. Dutá lebka, plná tmy, a uprostřed žluté světélko. Pod ním hrají se karty, ale mráz je tak úžasný, že nelze již rozeznat barev pod vrstvou jinovatky, kterou jsou potaženy. A pak, široká plošina jako by ve vzduchu visela - a na ní řada lidí, těsně vedle sebe narovnaných. Všichni leží na levém boku, zahřívajíce se navzájem tuhnoucími koleny a zkřehlými klíny. Pohne-li se jeden, strhne s sebou celý řetěz těl a jako na povel se odlepují klikaté články, řetěz se bortí, těla se převracejí na druhý bok. - - A již se opět slepují, kolena se krčí, klíny do sebe zapadají. - - - Ale již nikdo se nezahřeje. Pomalu tuhnou, navlečeni na dlouhé jehlici, kterou je propíchl mráz...

A najednou - obří ruka uchopila zmrzlou lebku i s tím pekelným přeludem a mrštila ji do ohně. - Lebka puká! - Strašlivá, nesnesitelná bolest - a probuzení!

Člověk procitl z těžkého snu. Oči se mu svezly po šikmé ploše, kterou tvořil strop. - První myšlenka byla:

- Kde to jsem?