Kde život náš je v půli se svou poutí

Ukázka z knihy

Stárnu, myslel si a pojednou se mu zvedl žaludek při pomyšlení na tu cigaretu ráno u trolejbusu. Opřel se o karoserii a opatrně, aby auto nepotřísnil, zvracel řídké kyselé žaludeční šťávy. Spartak tu stál, chladný a lesklý, v samém středu světa.

- Teď máme všechno! řekl Ladislav Plachta nahlas a ve tmě a v tichu zatajil dech. Tu noc vzlétla z černomořského letiště eskadra sovětských letadel s rudou pěticípou hvězdou na křídlech a na kormidle a shodila bomby na obytné čtvrti Budapešti.

- Všechno, křičel. A spartak tu stál na kopci nad sídlištěm, nový, neposkvrněný, lesklý, vonící kůží a lakem, naděje naše, útočiště zarmoucených, hvězda jitřní... naděje naše - a za ním už nebylo nic, jen pustý, prázdný a nekonečný vesmír, kterým fičel od pólu k pólu ledový vítr.