Neuromancer

Ukázka z knihy

Nebe nad přístavem bylo šedé jako mrtvý kanál televize.

„Já nefetuju,“ dolehlo ke Caseovi z davu před dveřmi Chatu. „Akorát že si moje tělo vypěstovalo tak obrovskej hlad na drogy.“ Takhle se ve Sprawlu mluvilo a žertovalo. Chatsubo byl bar pro notorické bezdomovce. Mohli jste v něm pít čtrnáct dní a neuslyšet ani slovo japonsky.

Barman Ratz točil umělou rukou do sklenic na tácu sudový kirin. Rytmicky se mu chvěla. Spatřil Case a usmál se, zuby protkané východoevropskou ocelí a hnědou trouchnivinou. Case si našel místo u baru mezi pochybným bronzem jedné z kurev Lonnyho Zona a zmačkanou námořní uniformou dlouhého Afričana, který měl lícní kosti zbrázděné pravidelnými řadami rituálních jizev. „Prve tu byl Wage a nim nějaký dva klauni,“ řekl Ratz. Zdravou rukou podával natočené pivo přes bar. „Máte spolu něco, Casei?“

Case pokrčil rameny. Holka po pravici se zahihňala a šťouchla do něj.

Barmanův úsměv se roztáhl. O jeho šerednosti šly legendy. V téhle době si krásu mohl dovolit každý, a kdo se jí vzdal, měl to ve znaku. Sahal pro další džbán a starobylá protéza zakvílela. Byla to ruská vojenská protéza, sedmifunkční manipulátor s fidbakovým posilovačem, vložený do plastiku růžového jako žížala. „Vy jste moc velký šoumen, Herr Case,“ zabručel Ratz: ten zvuk měl být smích. Poškrábal si růžovým klepetem převislé břicho zakryté bílou košilí. „Jste tak trochu komický šoumen.“

„Jistě.“ kývl Case a upil piva. „S někým tu sranda bejt musí. S váma ale do prdele vážně neni.“

Kurva se zachichotala o oktávu výš.