Sestra

Ukázka z knihy

Byli jsme lidi Tajemství. A čekali jsme. Potom se David zbláznil. Možná praskla hlava zrovna jemu, protože byla tou nejlepší hlavou, která vysílala signály a tak poháněla celou partu, celé společenství dopředu, někam, ale brzy jsme všichni ztratili pojem o tom, kam se ženem.

Některým z nás možná připadalo, že směr už není v přímce, ale že se otáčíme do kruhu. Také mě několikrát napadlo, že mi čas mizí někde v bledým světle, je průsvitnější, znovu ztrácí barvu i chuť, a z toho jsem měl hrůzu. Možná jen Žralok měl nějaký konkrétní cíl: zbavit se krabice a jejích přízraků. Já jsem jel jako medvěd v šlapacím mlýně, měl jsem z toho všeho strach, ale bavilo mě to a nabíjelo. Micka si nemohl dovolit přestat zářit a zářil právě nejvíc tehdy, když tek kov.

Davidovi se to stalo potom, co lidi z ministerstva vyčistili naši studnu. Nejenže si pořád čichal k palcům. Už delší dobu jsem pozoroval změnu na jeho obličeji, oči mu vystupovaly, naopak brada jako by se ztrácela. Rty míval odchlípené od sebe, vypadáš jak tykev, zavtipkoval jsem, neodpověděl.