Vévoda a já

Ukázka z knihy

"Ooooooch!" Violet Bridgertonová zmačkala jednostránkové noviny do kuličky a hodila je přes elegantní salonek.

Její dcera Daphne se moudře vyhnula jakémukoli komentáři a předstírala, že je zabraná do svého vyšívání.

"Vidělas, co o nás napsala?" vybuchla Violet.

Daphne se podívala na kuličku papíru, která přistála pod mahagonovým stolkem. "Neměla jsem ještě příležitost, než ses toho, ehm, ujala sama."

"Tak si to přečti," houkla Violet a dramaticky mávla rukou ve vzduchu. "Podívej se, jak nás ta ženská pomluvila."

Daphne nevzrušeně odložila vyšívání a sklonila se pod stůl. Na klíně si uhladila arch papíru a začetla se do článku o své rodině. Pak zvedla hlavu a zamrkala. "Není to tak hrozné, mami. Vlastně je to opravdové požehnání ve srovnání s tím, co napsala minulý týden o Featheringtonových.

"Jak ti mám ale najít manžela, když tě ta ženská tak očerňuje?"

Daphne se přinutila vydechnout. Po téměř dvou letech v Londýně se stačilo jen zmínit o slůvku manžel a začalo jí bušit ve spáncích. Chtěla se vdát, samozřejmě, a ani netrvala na sňatku z opravdové lásky. Ale bylo skutečně tak nereálné doufat v manžela, k němuž bude cítit aspoň nějakou náklonnost?