„Jeden z vrcholů české psychologické prózy podstatným způsobem zařazuje Jaroslava Havlíčka do kontextu evropského psychologicky orientovaného románu. Vypravěčská ambivalentnost hlavní postavy Petra Švejcara, vycházející z faktu jeho v minulosti vlastního provinění, velmi dobře vystihuje schizofreničnost každé snahy prosadit se v životě a zbohatnout pouhým sňatkem s dcerou úspěšného továrníka. Rodinné šílenství, dědičně přecházející nekontrolovatelně z jednoho potomka na druhého a spočívající v utkvělé představě vlastní neviditelnosti, je fascinující Havlíčkovou polemikou s obecným konceptem boha mimo tradiční náboženské představy.“