Plzeňské pověsti a legendy

Autor: Miloslav BĚLOHLÁVEK

Ukázka z knihy

Kdo by nevěděl, že se v Plzni vaří nejlepší pivo na světě! A vaří se tu už od založení města. Jenže tehdy nebylo ještě tak proslavené. Ba dokonce si lidé stěžovali, že není dobré, že je příliš hořké. Nebylo také tak opojné a sloužilo jako běžný nápoj.  Pivo si mohl vařit každý měšťan, a proto za hradbami bylo plno sladoven a pivovarů. Nebyly to však nějaké továrny, nýbrž malé domky či spíše chatrče, v nichž měšťané v menších pánvích vařili zlatavý mok. Dalo se však na něm hodně vydělat, a proto měšťané vaření všelijak odbývali a používali lacinějších surovin, nehodnotného ječmene nebo ovsa. I chmel se v okolí města pěstoval, především na Roudné a pod Lochotínem.  V městě nebyly hospody, když chtěl některý měšťan prodávat pivo, prostě na svém domě vyvěsil věchet slámy nebo větev borovice a mohl čepovat sousedům, kteří se usadili na lavičce v prostorném průjezdě či mázhauzu, jak se říká.