Spící rytíř: Tajemné příběhy z Hradecka

Autor: Irena ŠINDLÁŘOVÁ

Ukázka z knihy

Západně od vsi Kajlovce se nachází vrch Doubrava, o němž se říká, že zde žijí skřítkové, kteří mají rádi lidi i přesto, že je znají. O jednom z nich vypráví i tento starý příběh. „Zase jsem se namočil! A zase! Kde máš proboha konec?“ vztekle se ptal obrovské kaluže malinký skřítek. Kaluž však, jak už to s dešťovou vodou bývá, zarytě mlčela. Skřítek Ton skákal z vlhkého kamene na mokrý kámen a mezitím do vody. Už několik dnů pršelo a do toho se trhala a zase tvořila mlha.  Temné mraky odsunuly slunce snad až na druhý konec světa a vůbec bylo tesklivo. „A to všechno jenom proto, že jsem žehral na sucho“, vyčítal si skřítek. Myslel, že ten, který sídlí v srdci nebe, jeho lamentování zaslechl. „Kdyby nebylo toho protivného deště, měl bych skvělou náladu,“ sám sebe zlobil Ton. Konečně přeskákal kaluž, usedl do zvlhlého mechu, zul si botky a obrátil je podrážkami vzhůru, aby z nich vytekla voda. Když viděl, jak z nich padá malý déšť, pomyslel si: „Tak asi dělá déšť i ten nahoře. Akorát že má určitě mnohem větší botu. Jistě i větší než člověk.“