Z úst do úst: Pověsti z památného Radhoště a jeho okolí: (Radhošsťké pověsti)

Autoři: Jiřina POLÁŠKOVÁ, Jaromír POLÁŠEK

Ukázka z knihy

Daleko proti proudu času, kdy na horách ještě rostly pralesy a v nich žila divoká zvěř, přišli do těchto končin první lidé. Káceli lesy, kypřili půdu a stavěli koliby. Všichni pilně pracovali, jenom Barka, nejkrásnější děvče, lenošila. Kmet rodu se starostlivě tázal, zda-li není churavá. Tu přikázal dvěma mužům, aby ji tajně sledovali. Barka každou noc vyběhla do lesa a tam uprostřed věkovitých stromů tančila v měsíčním světle kolem modřínů.

Tak to šlo pořád, Barka s ničím nepomohla, ovce nepodojila, s úklidem nepomohla, jenom tančit se jí pořád chtělo. Samotný Radegast, bůh tohoto kraje, se rozhodl, že Barku potrestá. Když zase jednou tančila, najednou se jí nohy začaly pohybovat pomaleji a pomaleji, až ji přestaly poslouchat. S hrůzou hleděla, jak začíná vrůstat do skály, celé tělo jí zkamenělo, celá se měnila a už si ani nebyla podobná. V pastevecké osadě ráno marně sháněli Barku. Šli ji hledat na palouk, na kterém vždy tančila. Ani ten nenašli. Přes noc na tom místě vyrostla veliká hora. Její svahy spadaly jako záhyby dívčiných sukní a celá hora měla podobu zkamenělé tanečnice. Lidé pochopili, že to Radegast proměnil lenošnou Barku v horu. A nazvali tu novou horu Tanečnicí.