Žirafy

Autor: J. M. LEDGARD

Knihu doporučuje: Městská knihovna Slavoj


Javascript is required to view this map.

O knize

V roce 1975 uzavřeli příslušníci tajné policie oblečení do vojenských protichemických obleků neprodyšně Zoologickou zahradu ve Dvoře Králové nad Labem a žirafy spolu s ošetřovateli byli izolováni v karanténě. Následně byl vydán rozkaz k likvidaci největšího stáda žiraf chovaného v zajetí na světě. Slavný ředitel zoologické zahrady Josef Vágner se s vybitím stáda kvůli podezření na slintavku nikdy nevyrovnal a až do své smrti v roce 2000 se oficiálně nedozvěděl, proč musely žirafy zemřít. Kolem tohoto případu stále trvá jakési informační embargo a díky tomu existuje několik konspiračních teorií. Právě tento zdánlivě zcela nesmyslný masakr tvoří jádro prvotiny JM Ledgarda.

Ukázka z knihy

„…Vycpavači měli kdysi ve zvyku přidávat do výrazu všech zvířat, která jim přišla na stůl, přehnanou zuřivost. V jejich podání byl i obyčejný krtek připravený ke skoku a výhružně cenil zuby. Když z Namaqualandu dorazily první kůže žiraf, vycpavači se s nimi pokoušeli udělat totéž. Ale ať se snažili, jak chtěli, žirafy zuřivě prostě nevypadaly. Po smrti vypadaly skoro stejně jako zaživa.“

„A to je jak?“

„Vznešeně, jako z jiného světa; především postrádaly jakýkoli výraz. Pokud žirafa vůbec něco předvádí, je to pouhý divadelní výstup čahouna.“

„Tomu nerozumím.“

„V antropocentrickém světě je hlavním úkolem lva, aby na nás řval. V takovém světě je pak hlavním úkolem žirafy, aby se tyčila vysoko nad námi. Žirafa hraje úlohu čahouna, podobně jako hraje hroch úlohu tlouštíka. Pokud se žirafa vůbec kdy objeví v nějakém vyprávění pro děti, tak jenom proto, že je vysoká. V dětské knížce žirafa nikdy nemluví, stejně jako nemluví tučňáci ani jiná zvířata, která chodí vzpřímeně. Ani v tomhle ohledu se žirafa v nejmenším nepodobá tomu černému medvědovi z londýnské zoo, z něhož se později stal medvídek Pú.“


LEDGARD, J. M. Žirafy. 1. vyd. Praha : Mladá fronta, 2007. 277 s. ISBN 978-80-204-1570-7.