Rodinná kronika Krev není voda je druhým a posledním beletristickým dílem, které se osudem stíhanému spisovateli Josefu Jedličkovi podařilo dokončit. Jeho debut, rozsahem útlá reflexivní novela Kde život náš je v půli se svou poutí (1966), mrazivá výpověď o degradaci lidské existence v každodennosti Litvínova padesátých let, vyšla teprve deset let poté, co ji autor dopsal; vydání svého druhého díla, na němž v německém exilu dlouhá léta pracoval mezi pravidelným psaním komentářů a přípravou stovek pořadů pro Svobodnou Evropu, se Jedlička nedožil. Svým stylem kronika Krev není voda kontrastuje s úsporně fragmentární prvotinou: autor v širokém záběru předestírá historii svého rodu, uvažuje o rodinných vztazích, vazbách a pnutích, o dobových normách a zvyklostech, a vede čtenáře k úvaze, jak pevně je jedinec svou povahou svázán se svými předky, i kdyby si sám přál své vnitřní nastavení změnit.