Až za hrob

Ukázka z knihy

Donald Brodie nadzdvihl těžké dřevěné víko sudu. Vdechl opojnou vůni směsice horké vody a ječmene. Fáze přípravy sladového moku ho vždycky fascinovala, nikdy se jí nedokázal nabažit. Už jako dítě se jí kochal. Otec ho vždycky brával s sebou, nadzdvihával víko a nechával ho nahlédnout do tajuplných hlubin kádí. Odedávna ho fascinovalo, že se směs sedliny, vysušeného sladu a horké vody nakonec dokáže proměnit v tak elegantní a chutný nápoj: whisky. Možná právě proto ho nikdy neopouští láska k jeho práci. Dokonce ani ten den, ačkoli Donald zdaleka neměl administrativu hotovou, se po práci vydal do lihovaru. Chodíval tam denně, pokud mu to okolnosti umožnily. Přiklopil káď a po podlaze z ocelových rohoží přešel ke schodům. Po prostorné budově se rozléhaly jeho kroky. Vyšel ven. Zamkl za sebou a pokračoval přes dvůr.

Po pár krocích se zastavil a pátravým zrakem přejel své panství. Na to, že byla polovina května, bylo v Highlands překvapivě teplo. Blížil se večer, přesto se slunce uchovávalo poměrně hodně sil. Před Donaldem se rozprostíral trávník. Svažoval se k domu, který postavil jeho pradědeček. Byla to impozantní kamenná budova vystavěná ve stylu romantismu viktoriánského období. Ohlédl se k lihovaru. Nalevo od něj stál sklad. Kdysi dávno v něm bývala sladovna. Měla dvě typické věžičky, které zajišťovaly větrání sušícím pecím. Napravo od lihovaru byla palírna a také mlýn, ačkoli již nefungoval. Ječmen se v něm nemlel od začátku šedesátých let, přesto ho otec nechal zrekonstruovat a vháněl do něj vodu, aby točícími se koly zachoval dotek dávné minulosti. Do mlýna se chodili dívat návštěvníci lihovaru. Voda do mlýna přitékala z pohoří Cairngorms. Potůček vtékal do řeky Spey. Vodu na výrobu alkoholického nápoje nebrali z potoka, měli k dispozici samostatný pramen. Při výrobě whisky je kvalita vody totiž krajně důležitá. A právě voda v Highlands se může pyšnit nebývalými vlastnostmi. Díky nim je pravým pokladem. Nacházel se v Benvulinu. Ten získal jméno díky muži velké představivosti, ironicky v duchu podotkl. První část, ben, pochází z galského slova označujícího kopec; vulin má původ v galském slově mlýn.

Hned nazítří se bude snažit vlákat Hazel na své panství. Nebude to právě skromné gesto, ale na skromnosti svět nestojí. Tajné telefonické hovory, rádobyběžné, utajené obědy v londýnských restauracích a nevyslovené pocity byly krásné, ovšem všeho dočasu. Hazel by konečně měla pohlédnout pravdě do očí. Jeho přátelé, John a Louise Innesovi, mu vyšli vstříc a nabídli Hazel víkendový pobyt u nich v penzionu. Teď je na řadě on. Podíval se na hodinky. Zrychlil se mu tep. Mobilní telefon připnutý na pásku se rozechvěl. Odepnul ho a podíval se na displej. Alison. Sakra, potichu zaklel. Zaváhal, ale nakonec hovor nepřijal, počkal, až Alison sama zavěsí. Další dohadování s Alison nemá zapotřebí. Rozhodně ne ohledně blížícího se víkendu. Namluvil jí, že má obchodní jednání s manažerkou lihovaru, Heather. Ale vždyť ho vlastně měl. Zarputile trvala na tom, aby pozvali Francouze Pascala Benoita, jehož obchodní majetek psotupně požíral lihovary v okolí. Pascal Benoit si začal brousit zuby i na jeho lihovar a to se mu nelíbilo. Povzdychl si. S Alison si stejně bude muset nakonec promluvit, ale dva tři dny navíc nikomu neuškodí. Pak něco vymyslí, aby se jí zbavil. Napořád. Usmál se a šel se převléct. Čeká ho velký večer. Začal si pískat.