Román je formulován jako překotná osobní zpověď vypravěče Potoka o tom, co prožil v Praze, Československu a střední Evropě v tematických souvislostech se společenskými událostmi v této oblasti z konce 80. let. Nejvýraznějším rysem vyprávění je právě hektičnost promluvového proudu vypravěče, jehož vypjatost v četně nejrůznějších jazykových destrukcí k sobě strhává hlavní pozornost.