Báje a pověsti z kraje Jiráskova

Autor: Antonín KRTIČKA-POLICKÝ

Ukázka z knihy

O původu jména řeky Metuje

Konečně došli k pramenům řeky a výprava se dala na zpáteční cestu. Ta byla již veselejší a rychlejší, neboť byla již v lese prosekána. Mniši však dosud neměli pro řeku jméno. Bratří navrhovali různá jména, ale nejstaršímu z nich, Jáhnu Vitálišovi, se žádné nelíbilo. Bylo už dávno po poledni, když se mniši zastavili mezi obrovitými javory a v jejich stínu odpočívali. Několik mužů zašlo do lesa, kde se obdivovali staletým velikánům na břehu řeky. Po chvíli jeden z nich byl vyrušen bzukotem a objevil veliký roj lesních včel. Včely byly usazeny v dutém kmeni javoru a měly tolik medu, že tekl po stromě a usazoval se v drsné stromové kůře. Překvapený muž radostně volal na své druhy: „Med tu je! Med tu je!“ Na toto zavolání spěchali někteří ke stromu a nedbali, že budou popícháni, brali med podle chuti. Výkřik zalétl i ke sluchu jáhna Vitáliše, který s ostatními odpočíval na šedém balvanu. Med tuje! Med tuje! Ozývalo se po lese a tato slova se jakoby kouzlem dotkla Vitáliše. Zamyslil se na okamžik, pak pohlédl na klidně odpočívající druhy, vztyčil se a radostně zvolal: „Nuže bratři, nalezli jsme jméno pro naši řeku! Nechť se jmenuje Metuje!