Nejčtivější napříč žánry

• Také máte čtenářský sen pročíst se tím nejlepším z literatury napříč žánry?
• Chcete si rozšířit čtenářské obzory a objevit v sobě třeba milovníka detektivek?
• Rozhodli jste se přečíst všechny dobré romány "sakumprásk" a potřebujete jejich seznam?
• Rádi byste věděli, co s Vámi udělá poezie, ale nevíte, odkud začít?
• Fandíte výhradně svému žánru (např. sci-fi či komiksu) a pátráte, zda Vám ve Vašem "revíru" stále něco zásadního neuniká?

Máte možnost!

Seznam žánrů z kategorie Nejčtivější

Náš TIP: Seznam všech odborníků Vám umožní vyhledat pouze tipy konkrétního odborníka.

• Próza ^{(41 knih)}
  
  Vedle poezie a dramatu patří k základním druhům literatury. Jako prózu označujeme všechna literární díla, která nemají podobu poezie nebo dramatu. Próza je tedy každý psaný text, který je psán běžnou a přirozenou formou, nikoli ve verších. Próza je nejčastěji spojována s epikou. Pro epiku je charakteristická „dějovost“, vypráví děj příběhu, objevují se v něm nejrůznější postavy a prostředí. Základem prozaického díla je příběh (tzv. fabule), což jsou události spojené dohromady určitou dějovou posloupností (tzv. syžetem). Do umělecké prózy patří veškerá neveršovaná epika, která se dále dělí na základní žánry jako: Román, Novela, Povídka, Fejeton, Romaneto, Pohádka, Báje, Mýtus, Esej atd. Nabízí se také další dělení – podle literárních oblastí na: Science fiction, Fantasy, Venkovskou prózu, Literaturu faktu , Detektivní román atd.
  
  • Povídky ^{(11 knih)}
    
    Povídka je kratší próza, která většinou vypráví příběh s jednoduchým dějem a malým počtem postav. Od románu se liší hlavně délkou (ačkoli i některé povídky jsou poměrně dlouhé) a pojetím hrdiny – v povídce většinou, na rozdíl od románu, nedochází k postupnému proměňování charakteru hrdiny, ten bývá spíše stálý a v rámci děje se příliš nemění.
    
  • Romány ^{(30 knih)}
    
    Román je asi nejrozšířenějším literárním žánrem současnosti. Je to rozsáhlé prozaické smyšlené vyprávění se spletitým dějem a velkým množstvím postav z nejrůznějšího společenského prostředí. Děj románu často zachycuje delší časové období. Na rozdíl od povídky je román rozsáhlejší, má složitější příběh a vedle hlavního děje zahrnuje i četné epizodní příběhy. Dokáže zachytit složitější problematiku i spletitý duševní svět hrdinů. Díky jeho poměrně volné a pružné struktuře existuje mnoho různých románových forem: dobrodružný, detektivní, fantastický, historický, psychologický, společenský, filozofický, výchovný, životopisný atd.
    
• Poezie ^{(11 knih)}
  
  Poezie, neboli básnictví či básnické umění, patří vedle prózy a dramatu k základním druhům literatury. Poezie je, na rozdíl od prózy a dramatu, literatura psaná ve verších. Poezie bývá spojována s lyrikou. Lyrika se snaží všemi dostupnými prostředky vyjadřovat především vnitřní svět autora, jeho city, pocity, dojmy či kouzlo okamžiku. Od běžné mluvy se liší používáním uměleckých prostředků jako: rým, obraznost, představivost, symbolika atd.
  
• Drama ^{(11 knih)}
  
  Drama je vedle prózy a poezie jedním ze základních literárních druhů. Většinou je drama založeno čistě na ději, který je však vyprávěn výhradně pomocí přímé řeči. Děj se tedy posouvá kupředu jen prostřednictvím dialogu mezi jednotlivými postavami (osobami) případně monologu postavy jedné. Děj dramatu je rozčleněn na jednotlivá jednání, scény a výstupy. Existují tři základní dramatické žánry: Tragédie, Komedie a Činohra. Na rozdíl od prózy a poezie neslouží drama pouze ke četní, nýbrž se předpokládá, že dramatické texty budou nastudovány hereckými soubory a uvedeny na divadelní scéně.
  
• Komiks ^{(7 knih)}
  
  Komiks je umělecké médium, někdy bývá označován jako „deváté umění“. Pro komiks je charakteristické, že událost či příběh vyjadřuje pomocí série chronologicky uspořádaných kreseb či jiných zobrazení s případným doprovodným textem. Text spolu s obrázky pak vytváří určitý provázaný celek. Jeden obrázek je v komiksové terminologii označován jako panel. K zobrazování mluvené řeči se většinou využívá bublin a doprovodné texty vypravěče bývají znázorněny o obdélnících uvnitř jednotlivých panelů.
  
• Báje, mýty, pověsti ^{(10 knih)}
  
  Do bájí neboli mýtů jsou vtěleny dávné představy lidí o vzniku světa a jeho povaze; o životě bohů; přírodních jevech a jejich příčinách; o člověku, jeho vzniku a jeho pozemském i posmrtném životě atd. Tyto fantaskní příběhy se pokouší určitým způsobem vykládat zmíněné dříve nevysvětlitelné jevy. Jednotlivé mýty postupem času splynuly ve vzájemně spjaté soubory mýtů jednotlivých národních (nebo širších) společenství a tak vznikly mytologie čili bájesloví (řecká, slovanská, germánská atd. mytologie). Pověst je prozaický útvar zachycující lidové vyprávění odehrávající se v minulosti. Pověst se váže k určité události, osobě, místu či předmětu. Většinou vychází ze skutečné události, která je doplněna o fantaskní prvky. Příběh je tedy zpravidla částečně nebo zcela vybájen, ale „tváří se“ jako naprosto věrohodné vyprávění.
  
• Literatura pro děti a mládež ^{(52 knih)}
  
  

  Literatura pro děti a mládež někdy také označována pouze jako literatura dětská, zahrnuje literaturu (prózu, poezii i drama), která je přímo určená pro děti a mládež (intencionální četba) i literární texty, které jako svou četbu přejímají z literatury pro dospělé (neintencionální četba). Je to literatura určená čtenářům cca od 3 do 16 let. Jednotlivým věkovým kategoriím je přizpůsobena obsahem, použitými vyprávěcími prostředky i žánrově. Jejím hlavním cílem je probouzet v dětech zdravý vztah k jazyku, četbě, čtení, knihám a potažmo i k lidem a celé společnosti; nenásilně je vést k novým poznatkům; podněcovat jejich fantazii; rozvíjet jejich schopnosti a zprostředkovat jim mravní i estetické hodnoty.

  TIP: literarni oceneni Zlata stuha.

  
  
  • Předškolní věk (do 6 let) ^{(12 knih)}
    
    Texty a knížky pro děti ve věku cca od 3 do 6 let. Pro tuto věkovou kategorii jsou vhodná leporela, omalovánky, říkadla, hádanky, krátké jednoduché příběhy ze života, loutkové hry atp.
    
  • Mladší školní věk (6 – 11 let) ^{(17 knih)}
    
    Texty a knížky pro děti ve věku cca od 6 do 11 let. Pro tuto věkovou kategorii jsou vhodné pohádky, rytmické verše, krátké povídky ze života dětí či z přírody, dějin i současnosti.
    
  • Střední školní věk (11 – 14 let) ^{(14 knih)}
    
    Texty a knížky pro děti ve věku cca od 11 do 14 let. Pro tuto věkovou kategorii je vhodná dobrodružná literatura, dívčí romány, fantasy, sci-fi, populárně-naučná literatura a encyklopedie.
    
  • Starší školní věk (14 – 16 let) ^{(9 knih)}
    
    Texty a knížky pro děti ve věku cca od 14 do 16 let. Pro tuto věkovou kategorii je charakteristické vyhraňování čtenářských zájmů. Literatura pro děti a mládež v tomto věkovém období již zvolna splývá s tradiční literaturou pro dospělé.
    
• Dívčí romány ^{(11 knih)}
  
  Dívčí román je jeden ze žánrů populární literatury. Je přímo určen dospívajícím dívkám. Pro dívčí romány je charakteristické emotivní líčení příběhů, pojednávajících většinou a mladých dívkách a jejich životních osudech. Dívčí romány mají napomoci čtenářkám při vyrovnávání se se sebou samými, při utváření jejich osobnosti, žebříčku hodnot i jejich vztahu k okolí.
  
• Fantasy ^{(16 knih)}
  
  Fantasy je žánr populární literatury založený především na smyšlených či fantaskních jevech jako jsou užití magie či nadpřirozené prvky (bájné bytosti, bohové, démoni). Autoři fantasy konstruují složité snové světy jako jistou alternativu světa reálného (např. J. R. R. Tolkien a jeho Středozemě, Terry Pratchett a jeho Zeměplocha). Děj se potom odehrává buď pouze v těchto světech, střídavě ve fantaskním a reálném světě nebo ve fantazií pozměněné realitě. Původ fantasy můžeme spatřovat již v prastarých mýtech, pohádkách, středověkých legendách a rytířských eposech. S příbuznými žánry science fiction a hororem má společné fantaskní prostředí a okolnosti, v nichž se děj odehrává.
  
• Sci-fi ^{(9 knih)}
  
  Science fiction, zkráceně sci-fi či SF, česky označovaná také jako vědecko-fantastická próza, je jedním z žánrů populární literatury. Sci-fi vychází ze znalostí soudobé vědy a techniky a pokouší se předvídat jejich další možný vývoj a využití v budoucnosti. Děj sci-fi je často zasazen do vesmíru, budoucnosti nebo alternativní historie. Sci-fi je žánr blízký fantasy, ale liší se od ní tím, že jako hlavní „rekvizitu“ nevyužívá magii, ale technologii.
  
• Horor ^{(9 knih)}
  
  Horor je jedním z žánrů populární literatury. Hlavním cílem hororu je vyvolat u čtenáře pocit hrůzy, strachu, děsu a napětí. Autoři při tom často využívají fantasy či sci-fi prvky, proto bývají tyto tři žánry považovány za příbuzné.
  
• Detektivky ^{(17 knih)}
  
  Detektivní romány, povídky a novely či zkráceně detektivky jsou čtenářsky velice oblíbeným žánrem populární literatury. Jejich jádrem je většinou pátrání po pachateli, motivu či způsobu provedení nějakého zločinu – nejčastěji vraždy. Detektivem může být v podstatě kdokoliv – profesionál, policista, soukromý detektiv či osoba s úplně jiným zaměstnáním. Autor postupuje zpravidla v líčení stop natolik logicky, aby čtenář mohl dedukovat spolu s detektivem. Poměrně častým jevem je, že postava téhož detektiva vystupuje v dílech autora opakovaně (např. Hercule Poirot u Agháty Christie).
  
• Romány pro ženy ^{(13 knih)}
  
  Naše sekce Romány pro ženy nezahrnuje pouze klasickou „červenou knihovnu“, ale také příběhy z každodenního života nejrůznějších typů žen, ze všech společenských vrstev a historických období. Najdete zde zkrátka romány o ženách a pro ženy. Nedílnou součástí je samozřejmě také klasická červená knihovna, tedy žánr populární literatury, jemuž dominuje líčení průběhu a nejrůznějších zvratů v milostných vztazích, zpravidla lehce okořeněných několika lechtivými erotickými pasážemi.
  
• Erotika ^{(6 knih)}
  
  Erotická literatura je uměleckým ztvárněním lidské sexuality, které nabývá mnoha podob s ohledem na žánr, styl i funkci. Kromě primárního zobrazení sexuálních aktivit (navozujícího smyslné vzrušení) je podstatným rysem erotické literatury její společenská funkce související s kritikou dobové morálky a svobodou slova. Tabuizace sexu v (západní) kultuře nutně ovlivňuje i zvláštní status erotické literatury, v závislosti na době i místě se mění její společenská přípustnost a regulace (kriminalizace). S oblastí erotické literatury se prolíná literatura pornografická coby specifický žánr triviální (konzumní, brakové, pokleslé) četby účelově určený k sexuální stimulaci.
  
• Humor a satira ^{(11 knih)}
  
  Humoristická literatura je založena na humorné nadsázce a pomocí nadhledu a vtipu se snaží odlehčit leckdy neveselou realitu. Autoři líčí hrdiny v nejrůznějších situacích, a pokouší se humorně vystihnout lidskou povahu i společnost. Na rozdíl od satiry autor využívá shovívavý humor, který nekritizuje a neubližuje. Satira naproti tomu je literární žánr, který ostře kriticky útočí na nedostatky společnosti, zesměšňuje záporné stránky života, vysmívá se lidských vlastnostem a slabostem. Pomocí ironie, nadsázky, sarkasmu a vtipu útočí na nedostatky lidského charakteru i společnosti.
  
• Cestopisy ^{(6 knih)}
  
  Cestopisy zpravidla popisují autorovu cestu do cizích zemí a krajin, objevují a přibližují jejich geografické, národní, kulturní či sociální zvláštnosti. Cestopis je prozaický literární žánr, který lze zařadit jak do literatury populární či zábavné, tak do literatury publicistické (dokumentární).
  
• Literatura faktu ^{(3 knih)}
  
  Literatura faktu používá uměleckých výrazových prostředků k vylíčení skutečné události nebo života skutečné historické osobnosti. Věrně se přidržuje fakt a ověřených skutečností, neuchyluje se k fikci. Do literatury faktu můžeme zařadit: paměti, deníky, životopisy, autobiografie, cestopisy (pokud líčí věrně skutečně podniknuté cesty), non-fiction (literatura na pomezí románu a reportáže) atp.
  
• Publicistika ^{(7 knih)}
  
  Publicistika je svébytný druh literatury a je součástí žurnalistiky. Je určena pro veřejnost a na rozdíl od běžného zpravodajství obsahuje kromě konkrétních informací také autorův subjektivní názor, na některé aktuální téma (hospodářské, politické, sociální či kulturní). Publicistika se zpravidla zabývá obecnými otázkami života lidské společnosti a jejím cílem je informovat, vysvětlovat, vzdělávat, ale někdy plní i funkci zábavnou. Jednotlivé texty jsou publikovány po částech v novinách a časopisech nebo uceleně ve sbírkách, knihách či brožurách.