Jak jsme se nedali aneb Kapitoly z dějin národního úpění

Ukázka z knihy

Hodný Václav žil u babičky Ludmily, neboť tatínka už neměl a matku pohltila politika. Nikdy nezlobil, pěkně zpíval, dobře se učil a uměl číst. Když se matka Drahomíra dozvěděla to poslední a předposlední, vyděsila se a zvolala:“Tak to ne! Tohle je knížecí sídlo, tady mi nikdo umět číst nebude!“

Vyšvihla se na koně, přiřítila se ke tchyni, zabavila Václavovi knížky, poslala ho trefovat se kopím do vrat a vtrhla do babiččiny komnaty. Ludmila se tam právě modlila, což Drahomíru ještě víc rozběsnilo.

„Je vám vůbec, babi, známo,“ zasyčela ta zmije, „že za pár let bude Václav vládnout celý český zemi od Litoměřic po Benešov? A od Postoloprt až támhle někam k Brandýsu nad Labem? A jakpak tak ohromný zemi může vládnout, když bude hodnej? A ještě ke všemu vzdělanej?“

„Proč by nemohla mít česká země ušlechtilého vládce?“ podivila se od života odtržená Ludmila.

„Protože bude furt přemejšlet a nic nevyhraje! Víte vůbec, babi, co je to politika? Meč, švih, rána, hlava dolů, spíchnout z koně, kopytem do břicha, tu máš, tu máš! Žádný úvahy! Oslepit! Vkleštit! Rozzzmorrrdo masssakrro rozzzzmašírovat to všecko, aby se ti zbylí báli! Tak se vládne! Kdežto vy mi, babi, z následovníka  knížecího stolce vyrábíte mnicha!“

(Jak hodného Václava zlý Boleslav vraždil)