Krtek a zelená hvězda

Ukázka z knihy

Balvan se rýče polekal, pustil se a žuchl na zem. Krtek taktak uskočil. Zasypal ho déšť drobných oblázků a trvalo hodnou chvíli, nežli z té hromady našel cestu ven.

Protřel si oči – tohle je pěkné nadělení! Dírou ve stropě mrkají hvězdičky a mají z Krtka legraci.

A ten balvan strašpytel je na dvě půlky a uprostřed… co se to tam blýská? Zelený kamínek.

Když ho krtek oprášil a vyleštil, kamínek svítí jako lucernička. Jako svatojánek a jako hodné světýlko v lese. Krtek docela zapomněl na rozbitý strop. Hraje si s kamínkem, pouští po zdi prasátka a je hrozně rád, že našel poklad. Mít poklad sám pro sebe je veliká radost. A kdyby se tak mohl o ni s někým rozdělit, byla by radost ještě větší! Ale s kým?

Na stráňce pod lesem už je noc, každý dávno spí, a hvězdičky? Ty Krtkovi neporadí.

„Umíte se jenom hihňat. A žádná nejste zelená!“

Sotva to dořekl, v makovičce se mu rozsvítilo: To je nápad! To by bylo! Kdyby tak jeho kamínek zářil na nebi, bude tam dozajista nejkrásnější hvězdou. Krtek si ji vždycky pozná na jediné podívání a přitom se z ní může těšit, kdo bude chtít.