Pestré vrstvy

Ukázka z knihy

Klec se řítí do šachty, přeplněná těly havířů, smradem propocených fáraček a alkoholovými výpary. Je ticho, nikomu se nechce mluvit. Je pondělí, odpolední šichta a navíc byla v pátek výplata, takže většina měla hlavu v kumštu, buď z chlastu a nebo z toho, jak ho doma stará zdupala, že přinesl tak málo. Šol se zhoupla, signalista zahaltoval zvonem a spustil můstky. Ozvalo se mamrání, protože se nikomu nechtělo vystupovat a navíc ještě fachat. „A zase sme v té skurvené ďure! Aby to smrtka pojebala!“ ozval se vedle mě jeden stěnový havíř, z kterého ještě táhlo jak ze sudu. V ruce měl už připravený igelitový sáček s tabákem. Posadil jsem se na firungy, vyhrnul si límec blůzy ke krku, protože od šachty nepříjemně táhlo. Čekal jsem na kluky, až se všichni dáme dohromady a potom pošmarujem do revíru. Kolem mě si posedalo pár havířů, kteří též čekali, až se dají dohromady. Rvali si do nosu angličák a dávali si na slivku. „Dej si, Ivan!“ nabízel mi stěnový krabičku s angličákem. „Nechcu,“ říkám, „nedělá  mi to dobře.“ Vždycky, když jsem si šňupnul angličáku, tak jsem měl z toho týden rýmu.