Žánry | Povídky, Detektivky |
---|---|
Doporučil(a) | Prof. PhDr. Jiří TRÁVNÍČEK, M.A. |
Plný text knihy: | http://ld.johanesville.net/capek-14-povidky-z-jedne-kapsy http://ld.johanesville.net/capek-15-povidky-z-druhe-kapsy |
V této sbírce povídek najdete především napínavé detektivní příběhy s příměsí jeho smyslu pro jemnou ironii. Čapkův způsob „detektivkaření“ představuje kombinaci řemeslné dovednosti a otevřené mysli, která nachází ty nejméně pravděpodobné souvislosti. Proto Povídky z jedné a z druhé kapsy patří k tomu nejlepšímu z Čapkova díla.
Šlépěje
Pan Rybka se té noci ubíral domů ve zvláště dobré míře, předně proto, že vyhrál svou partii šachu (to byl pěkný mat koněm, liboval si cestou), a zadruhé proto, že napadal čerstvý sníh a měkce mu chrupal pod nohama v tom pěkném a čistém tichu. Bože, to je krása, mínil pan Rybka; město pod sněhem, to je najednou docela malé město, takové starosvětské městečko - člověk by skoro věřil na ponocné a v dostavníky; to je zvláštní, jak sníh vypadá starodávně a venkovsky.
Křup, křup, pan Rybka si hledal nepošlapanou cestičku, jen pro tu radost, že to tak křupe; a protože bydlel v tiché zahradní uličce, ubývalo těch šlépějí, čím dál šel. /.../ Pan Rybka se najednou zastavil: právě když chtěl přejít přes běloučkou ulici k svým vrátkům, viděl, že i ty šlépěje, které tu byly před ním, odbočují z chodníku a míří přes ulici k jeho vrátkům. Kdo by to ke mně šel? řekl si zaraženě a sledoval očima ty jasné šlépěje. Bylo jich pět; a přesně uprostřed ulice se končily ostrým otiskem levé nohy; dál už nebylo nic, jen neporušený a nedotčený sníh...