Scherzo capriccioso: veselý sen o Dvořákovi

Ukázka z knihy

"Nevěřte - nevěřte," řekl mužík. Měřil necelých pět stop a tvář mu dlouhý život proměnil v plastickou mapu krajiny rozryté vyschlými řečišti. Směřovaly k deltě úst, která se však nepodobala propadlému kráteru, jaký by člověk podle okolní tektoniky očekával. Když se mužík zašklebil, objevil se neobyčejně nákladný chrup. Frak, který v poslední řadě orchestru, na samém kraji žesťů, mohl snad ještě konat dobrou službu, neboť na dálku se ztrácela štupování černou a modru nití, a dokonce i dvě záplaty, v baru volal po vysvětlení, kdykoli rty odhalily nákladný luxus v ústech. Vysvětlení se tyčilo za mužíkem: na neobsazené stoličce opírala se o barpult obrovská wagnerovská bastuba. Kdyby měla nohy, byla by o dvě hlavy větší než její majitel. "Kvůli mně," trval mužík na svém. "I když původně díky Hunekerovu ožralství."

"Huneker ho přeci neměl v lásce," pravil muž, který po boku tubisty pil nezředěný burbon a na pult odložil pouzdro s flétnou. Byl rovněž ve fraku, podstatně zachovalejším.

"To neměl," řekl mužík. "Huneker vedle sebe nesnes nesmrtelnost, poněvač sám po ní nezřízeně bažil." Dopil pivo a sklenici jako po skluzavce poslal po mramorovém pultě k barmanovi.

(Sólo pro tubu)