Tajný úkol pro tebe, Marka Mega a Fantoma

Ukázka z knihy

„Marku, ke mně! Ihned!“ zaburácel z pracovny Sirův hlas.

Zrovna jsem ve svém pokoji o patro výš hrál na saxofon. Poslední dobou jsem se k tomu dostal jen zřídka.

„Kde ten zatracený klacek vězí? soptil děda deset vteřin nato.

Vzdychl jsem a jen nerad odložil nástroj. Nesnášel jsem to jeho komandování.

„Markůůů!“ řval stařík a zahvízdal mezi zuby.

/…/

Sedni si!“ vyštěkl. Jako bývalý agent tajné služby byl zvyklý lidem rozkazovat.

Složil jsem se poslušně na židli určenou pro návštěvníky. Fantom se uložil na zem vedle mých nohou.

Sir, který byl zvyklý pracovat v terénu, těžce snáší, že je upoutaný na kolečkové křeslo, a mohutný pracovní stůl je pro něj něco jako kapitánský můstek na lodi. Má na něm vybavení, které mu přibližuje celý svět na dosah ruky: počítač, který je připojený na internetovou síť a umí snad všechno kromě vaření, fax, výkonnou radiostanici a tři telefonní aparáty.

/…/

Sir ke mě natočil obrazovku počítače a zeptal se: „Co ty na to?“

Obraz byl nejasný a zrnitý.

„Že je to nějaká uhozená reklama na horor,“ řekl jsem, když jsem na displeji rozpoznal šupinatou hlavu nějaké nestvůry. „Připomíná mi jeden strašidelný film, který jsem viděl v kině. Podobná potvora tam občas vylézala z nějaké díry.“

„Tahle je pravá,“ ukázal Sir významně na obrazovku. „Agentura Kyklop má přístup ke snímkům z jedné špionážní družice. Krouží vysoko kolem Země a má za úkol vyhledávat a fotografovat nepřátelské továrny na zbraně a muniční sklady.“

Zíral jsem na něho nechápavě. „Má to znamenat, že existuje fabrika, která vyrábí zbraně v podobě monster? Něco jako roboty?“ zeptal jsem se opatrně.

Děda praštil pěstí do stolu a křikl: „Samozřejmě že ne. Mysli trochu!“