Když se žena rozvede

Ukázka z knihy

Když jsem vyšla z budovy Okresního soudu, začínalo sněžit.

Zavřela jsem za sebou těžké vysoké dveře a na chvíli se o ně opřela. Kolem spěchali lidé, ale nikdo si mě nevšímal. Blížily se Vánoce a každý měl svých starostí dost.

Bývalý manžel zmizel i se svým právníkem hned po vynesení rozsudku. Proč by na mě čekal? Neměli jsme si už co říci. Neměla jsem mu už co dát. Naopak, byl to on, kdo měl dokonce roku vyrovnat svůj dost velký dluh, který měl vůči dětem.

Žila jsem s ním šestnáct let a z toho ani rok nebyl hezký. Jiná by to skončila dávno. Jak říká jedna moje kamarádka, ty jsi tak hodná, až jsi blbá. Má pravdu. Některé jsme prostě takové. Trvá nám dlouho, než prokoukneme, než poznáme chyby partnera, než konečně uvěříme, že se nám ho nepodaří změnit a než nám hlavně dojde, že když si jednou vezmeme muže, který pije, těžko ho pít odnaučíme!

Tohle všechno mi docházelo postupně a hlavně strašně pomalu. Než jsem se rozkoukala, narodila se nám dcera. A když jí bylo sedm let a já se od něho rozhodla odejít a rozvést se, nasliboval mi hory doly. Dokonce se na několik týdnů dokázal změnit v muže, jakého jsem si vždycky přála.

A protože jsem chtěl mít ještě jedno dítě, přišla jsem do jiného stavu podruhé.

Narodil se nám syn a já brzy zjistila, že moje manželství se stalo ještě horším než bylo uplynulých osm let. Když jsem se po třech letech vrátila do práce, začala jsem bojovat o to, abych svůj osud změnila.

Trvalo mi to pět let.